Jukolan Viesti 2015, a dream came true!

Začalo to touhou zaběhnout si někdy ve štafetě s Danielem Hubmannem, a to když jsme se s Liborem a Žabovřeskami vydali na mojí první Tiomilu v roce 2009. S otevřenou pusou jsem na něj koukal na doběhu a říkal si, že bych toto chtěl taky někdy zažít.

První krůček za mě udělal Baptiste Rollier, který mě na jaře roku 2011 pozval na soustřední KOKu do Francie. Tam jsem se seznámil s elitní skupinou běžců z klubu a rychle se s nimi zkamarádil. Strašně moc jsem za ně chtěl běžet už 10milu téhož roku, ale to oni ještě nechtěli.

Prvním závodem, který jsem za KOK běžel byla Jukola 2011 a to sedmý úsek za B-team. Bylo to na mě moc těžké a moc dlouhé. Skončili jsme v šesté desítce, tuším.

Jednou z podmínek členství v klubu byl roční pobyt v Kristiansandu. Zrovna jsem prošel prvákem na FASTu a školy už jsem měl plné zuby, takže jsem se na roční pobyt v Norsku strašně těšil.

Další dva roky jsem běhal za B tým a snažil se na sobě dřít a ukázat, že mám na to běhat za jedničku. Několik výborných výkonů jsem předvedl, ale pořád ve mně neviděli stabilního běžce. To je totiž přesně to, co se od běžce z prvního týmu ve velkých štafetách jako je 10mila a Jukola chce.

Od roku 2013 běhám v prvním týmu, ale pokaždé se někomu ve štafetě nezadařilo a celkový výsledek týmu byl zklamáním. Vyjímkou byla Jukola 2013, kde kluci doběhli druzí. Já se do Áčka nevlezl, ale doběhl jsem na prvním úseku druhý. Ještě po druhém úseku jsme byli stále druzí, ale pak už nás převálcovali.

A tak se dostáváme k letošku. Letošní 10mila byla opět zklamáním, a tak jsme se opravdu těšili na Jukolu, na další šanci ukázat co v nás je.

Moje finální příprava nebyla ideální. Hned po svěťácích jsem musel odletět na školní trasovací cvičení, které končilo v pátek dopoledne. Na Jukolu obvykle odlétám v půlce týdne, abych si ošahal závodní terén. Tentokrát jsem byl ještě v sobotu ráno v Brně. Cestovat jsem začal v 5:45 a na naše ubytko jsem docestoval v 18:00 přímo na předzávodní večeři. Pak jsem dostal instrukce k závodu a šel si na hodinku lehnout. Podle předávkového rozpisu mě čekal start v 00:20.

Letos jsem poprvé běžel za Áčko jinej než první úsek. Byl jsem hodně rád, protože to znamená, že mi začínají opravdu věřit. Trošku mě znervózňovalo, že jsem neměl žádnej trénink, ale zase jsem si říkal, že už ve Finsku nejsem úplnej zelenáč, takže bych to měl zvládnout. Navíc, když Vegard na prvním úseku zaběhne dobře, tak mě bude v podstatě čekat další první úsek. Vegard běžel parádně! Do cíle doběhl na 24.místě něco málo přes minutu za lídrem.
image
Já jsem začal hodně z ostra, abych si doběhl čelo závodu. Hned na jedničku jsem lehce zaváhal, ale víc než deset patnáct vteřin mě to nestálo, takže jsem se opět zařadil za Jarkka Huovilu. Po odběhu z třetí kontroly jsem na konci louky uviděl první balík. Přidal jsem, abych se dotáhnul. Podařilo se, ale celkem jsem se na chvilku zavařil. Takže jsem hned na další fárstu udělal kličku, ovšem větší časová ztráta přišla na další kontrolu. Chyba nepřišla, ale váhání ano. A najednou jsem byl sám. Další dlouhý postup jsem běžel ve společnosti OK Linne, jenže ten najednou někam zahnul, a já pokračoval sám. U kontroly jsme ale byli zase spolu. Pak přišla televizní kontrola. Kousek za ní jsme doběhli borce běžícího za Denseln a na další kontrole i první balík, který tady udělal chybu. Další fársta čelem trošku zamávala. Ale na další televizní kontrole jsem byl opět s Haldenem. Pak už to bylo až do cíle jednoduché. Při nabíhání na sběrku jsem byl první, ale běžel jsem moc na jistotu podél drátů, a tak se Jarkko dostal zase přede mě. Od té fársty, kde jsem se vychyboval, jsem vůbec nic nevěděl o Kalevanu. Takže jsem si myslel, že když hlásí něco o Kalevanu a minutě a půl, že je minutu a půl před námi. V tu dobu jsem atakoval sběrku. Ale když jsem probíhal doběhovou bránou a viděl jsem nad hlavou svítit číslo dva, věděl jsem, že to bylo minutu a půl za námi. Měl jsem neuvěřitelnou radost. Předal jsem Baptistovi na čtvrtém místě 16s za Haldenem a začal se modlit za správné ražení. Borec u počítače ukázal palec nahoru. A klasická pozávodní euforie po dobře odvedené práci mohla přijít. Je pravda, že úplně bez chyby jsem nešel, ale splnil jsem úkol doběhnout na čele.

Ale to nebylo vše, tentokrát přišel i bonus. Celou noc jsem nespal a sledoval průběh infarktového závodu.

Baptiste běžel velmi dobře, také sice pár chybek udělal, ale celkově běžel vyrovnaně a doběhl druhý s dvouminutovou ztrátou za Haldenem(Portin). Adamski za KR lehce ztratil a předával 5:28 za Haldenem.

Nejnapínavější byl čtvrtý úsek (Mats Dahlen), na kterém se na čele neuvěřitelně chybovalo. Pořadí na prvních místech se ale nezměnilo a odstupy jen minimálně. To byl přesně ten moment, kdy jsem začal věřit v umístění na bedně, protože za nás měli nastoupit už jenom velmi zkušení reproši.

Na pátém úseku od začátku neuvěřitelně letěl Hans Gunnar Omdal, který na prvních třech kilometrech stáhnul tři minuty na Matse Haldina běžícího za Halden. Pak ovšem jednou zaváhal, a tak doběhl necelou minutu za Haldenem.

Na šestém úseku za nás bojoval Martin Hubmann. Hlavním soupeřem byl pořad Halden s Marcuse Millegårdem. Martin ho v polovině trati doběhnul, ale následně hnedka udělal chybu. To se zopakovalo ještě jednou. Nakonec do cíle doběhl v téměř nezměněném odstupu a vyslal Daniela 42″ za Magnem.

Daniel za to opravdu vzal a stahoval po vteřinách na každé kontrole. Už Magneho skoro měl, ale pak přišla fársta a Magne na ní zůstal tři minuty v chybě. Od té doby běžel Danáč na čele sám. Celou dobu svůj náskok pomaličku po vteřinách navyšoval a ani Magne ani Thierry s tím nedokázali už nic udělat.

Sledování posledního úseku pro mě bylo strašně psychicky náročné. Musel jsem přecházet sem a tam, skoro jsem musel od sledování obrazovky odejít. Čím blíž byl Danáč k cíli, tím víc jsem byl nervózní. Pár kontrol před sběrkou už ale bylo jasné, že vyhrajeme. Neuvěřitelný pocit zadostiučinění.

Čekání na Danáče na mostě byl hodně silný zážitek, na kterej nikdy nezapomenu. Prostě splněný sen!
Holger Hott, mistr světa z roku 2006, přirovnal vítězství na Jukole k medaili z MS. Také řekl, že je to v orienťáku něco jako vítězství ve fotbalové premiér ligue. To já ovšem posoudit nedovedou, medaili z MS ještě nemám. A s největší pravděpodobností ani mít nikdy nebudu. Ale zatím je to pořad dlouhodobý cíl.

Výsledky
Gpska
Start
TVprenos
WorldofO / wofo analýza
Moc děkuji Kademu za krásné fotky

image

image

image

image

image

image

image
image

Advertisements

One thought on “Jukolan Viesti 2015, a dream came true!

  1. Pingback: Jukola winning team fell apart | Miloš Nykodým

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s