Unavený víkend

V plánu na víkend bylo zůstat doma (Turnov) a odpočívat po náročné Evropě. Jenže Miška za sebe nenašla náhradu do štafety, a tak jsem nechtěl zůstat doma sám. Navíc jsem si říkal, že když jsem minulý rok tak orodoval za WRE sprinty v Čechách, tak by bylo blbé se nezúčastnit. Navíc to byl i “sledovaný” sprint směrem k nominaci na MS.

V týdnu jsem dal jeden rychlý trénink ve čtvrtek, který moje nohy poslal opět do pořádné únavy. V pátek jsem se to snažil zachránit delším extrémně pomalým během. V sobotu ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu autem do Sentic. Bylo brutální vedro, ale být jen divák bylo snad horší než kdybych běžel. Rád bych klukům pomohl, ale nohy se prostě ještě pořádně nezvetily. Věděl jsem, že jestli si nemám na sprintu trhnout ostudu, tak štafeta prostě nepadá v úvahu. Kluci to i beze mě dali na pěkné druhé místo. Po štafetách jsme se na chvilku schovali doma (Brno). Já fásnul brzký startovní čas (16:03) To by mi ovšem nevadilo, kdybych nedoběhl na start, kde zatím nic nebylo. “OK, ještě je skoro dvacet minut do startu. Aspoň se pořádně rozcvičím.”

15:55 – Pořadatel: “Start se posouvá na 16:15.” – OK, aspoň mi slehne ten oběd, kterého se mi nepodařilo před závodem zbavit. Po chvilkce to ale vypadalo, že ani 16:15 se nemá šanci stihnout.

16:15 – pořadatel: “Start se posouvá na 16:30” – OK, atmosféra na startu už byla volnější. Sešli jsme se tam snad všichni eliťáci. A dost se vtipkovalo. Hlavní nevýhodou brzkého startu rázem bylo to, že člověk musel být pořád zahřátý, kdyby se to najednou rozjelo.

Nakonec se začalo startovat v oněch slibovaných 16:30. Startovní lampion snad ani né pět metrů za startovní čárou. Ooj hnedka na jedničku bylo potřeba u lampiónu ostře zahnout doleva. Já vůl jsem se nekoukal, kam běžel borec předemnou, a tak se mi skoro podařilo vyběhnout až za poslední garáž. (Ztráta 5″). Krátký postup na k2. pohoda, jen mi to v pyraňkách na trávě dost klouže. Takže na k3. já vůl běžím po trávě a ještě se musím ke kontrole otočit kolem domu. Na k4. jsem poprvé pocítil chybějící lupu. Probíhalo se parkovější detailní částí. Zvolil jsem dobrý postup, jen se mi ho nepodařilo dobře zrealizovat. Naběhnul jsem až do svahu pod domem. (ztráta 10″). Pětku jsem si ťuknul, ale nepodařilo se mi připravit postup na šestku, a tak běžím za Lušťou, kterého se mi podařilo doběhnout. Kličkujeme mezi keři jako zající a opět hodně ztrácíme.(ztráta 5″ na 16″ postupu!). Na k7. pohoda, rozhodl jsem se jít zleva a tam se nemuselo nic řešit, jen to pořádně prasit. Zárověn jsem věděl, že osmička je jen spojovací kontrola, a tak jsem připravoval postup na k9. (první dlouhá volba). Razím sedmičku a už už vybíhám na k9. “Uff, naštěstí jsem si všimnul, že ještě nemám osmičku.” Takže napřed osmička a pak už to mám nachystaný. Jenže já si nevšimnul průchodu směřujícího na hlavní zašrafovanou silnici. Takže jsem si dost přidal opět po trávě při cestě do hlavní brány areálu. Pak jsem se vrátil na levou variantu. (Ztráta 16″). Desítka a jedenáctka byly opět jen spojovací kontroly. Na k12. jsem to prokličkoval v pohodě. Začal jsem výběhem z areálu fabriky kolem k10. 13/14/15/16 pohodovky, jen v mapě občas trošku těsno. Ale na k17. přišel “majstrštyk” vyběhl jsem ve směru od kontroly a pak přibíhal ze severovýchodního rohu na náměstí. Vidím před sebou vchod do radnice a plánuju postup na další kontrolu. Po průběhu radnicí do městské zahrady, nebo jak to mám nazvat, jsem uviděl dvě kontroly. “Paráda všechno pod kontrolou. Mám tu zadní!” Jenže mezi kontrolama stojí nějákej mlaďák a točí volantem. Vyhýbám se mu v plné rychlosti. Jenže on se najednou leknul a skočil mi přímo pod nohy. Chytám ho do náruče, abych mu nedal knockout, a pár metrů s ním popobíhám. Zastavuji a už už utíkám pryč, když si všimnu, že mám najednou v ruce mapu H14!! WHAT? Dva kroky zpět vytrhnout mlaďákovi mapu elity a znovu se soustředit. Asi bych se dost divil, kdybych v cíli zjistil, že jsem běžel H14. 😀 A možná ještě víc ten mlaďák, protože se nám to stalo v místě, ze kterého se šlo už skoro tou nejkratší cestou do cíle, takže se to mohlo klidně stát. Kolem stály nějáký mladý pořadatelky, který dost koukaly, co se to děje. Mladej na mě ještě zakřičel, jestli jsem vpořádku, a že se omlouvá. Zvedám ruku jakože jo. Bohužel nevím jak se jmenuje. Poslední dvě kontroly a sběrku už jsem zvládnul, ale možná jsem na k18. nešel ideální volbu. Asi to chtělo jít celé zprava vnějškem.

V cíli třetí flek 19″ za Vojckem a 14″ za Dannym. Ňuf, který běžel parádní závod, bohužel proběhl zakázaným průchodem, a tak byl DISK. Škoda, že to tam neměli pořadatelé ošéfovaný, protože jinak bylo všechno označené hodně dobře. Jenže používaný průchod do nemocnice se asi moc dobře zapáskovat nedal. Ovšem mohl tam být pořadatel, který by na to závodníky upozorňoval. Malou chybou by byli vytrestaní i tak a nikdo by nemusel být diskvalifikovaný. Navíc se spousta lidí určitě tak dušínovsky nezachovala.

Při sobotní posprintové cestě do Brna jsem zavolal Libindovi, že nebudu dělat Zagorku, a že v neděli tým podpořím. Dnes v 1/3 traťi už mi to jako dobrý nápad nepřipadalo. Krom zkažené k9.(106), kde jsem to totálně nepochopil (ztráta 1:30), jsem vůbec nemohl. Všechny kopce jsem chodil pěšky a měl pocit, že to vůbec netáhne. Navíc mě před závodem rozbolelo levé stehno. Ale na ručník do ringu už v tu dobu bylo pozdě. Pavel to rozběhnul dobře jako vždy, jenže mně i Danovi se dneska moc nedařilo, takže nás zase Ňuf na posledním úseku přejel. A aspoň trošku si tak spravil chuť po včerejší sprintové diskotéce. Tak jsme druzí, no a có!

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s