Selection race for WOC2016 – long ANALYZE

Před závodem – Ráno: Nohy dobrý!

Věděl jsem, že dneska musím jít fakt dobře, jinak se na MS nepodívám. Při cestě autem jsem se trošku rozptýlil a lehce to ze mě spadlo. Při rozklusu přišlo potvrzení, že nohy by opravdu běžet mohly. Včerejšek se na nich nepodepsal tak tvrdě. Zhruba 25 minut před ostrým startem jsem se začal koncentrovat. Na to mi hodně pomáhá „bořkova“ mobilizace. Člověk se musí soustředit, aby ty cviky dělal dobře, takže nemůže myslet na blbosti.

Trať: Nebudu se věnovat všem kontrolám jako na middlu, ale jen těm zajímavějším postupům. Takže téměř všem.

K1. – Nenašel jsem jinou možnost než běžet rovně. Tady bylo snad to nejhustší borůvčí z celé traťi. Lehce jsem neporozumněl mapě na vrcholu toho kopce, a tak jsem věřil buzole, která nezklamala.

Bet ale vymyslel i jiné řešení. Podívat se na něj můžete výše. Velikou chybu zde dělá nakonec největší konkurent Kubátík. Dobře běží i Mára. Zajímavý postup předvádí i Šéma. Jeho volba je ale možná až moc dlouhá.

K3. – Po oražení K2. jsem si chvilku postál, ale nic jsem nevymyslel, a tak jsem chtěl jít zase co možná nejlpřímějc. Na začátku postupu jsem nesmyslně nevyužil cesty. Po vzdálení se od pole jsem se odchýlil od směru lehce doprava, ale nevěděl jsem o tom. Pokračoval jsem dál jen na směr, protože jsem se v mapě ztratil. Našel jsem se až na skalnaté plošině nad prvníma východníma srázkama. Pak jsem na chvilku využil pěšiny. Dohledávka byla jednoduchá. Opět jsem ale nenašel čas na naplánování K4.

Beta i Páju to ze začátku táhlo víc doleva, a taky tam byli rychlejší. V dohledávce ale oba kontrolu lehce podběhli a ztratili tam. Průběžně o kousek vedu před Betem.

K4. – Hned na začátku jsem se rozhodl, že zkusím seběhnout ty srázy u vody. Vyrazil jsem na směr bažinou. Pak jsem zbytečně využil cesty, která mě dost překvapila tím, jak rychle jsem se na ní dostal. Odvrátila mě od správného směru. Pak jsem naběhl do zašrafovaného svahu, ve kterém se místama běželo dost špatně. První pokus na překonání srázu nevyšel (cca +1:00). V tu chvíli jsem si myslel, že je po závodě. Povylezl jsem o kousek výš a zkusil to znovu. Bylo to sice dost riskantní, protože to byla jednolitá šikmá skalní plotna, ale nakonec to šlo. Toršku jsem zaslajdoval od větývky k větývce, ale podařilo se mi dostat se pod ten hlavní šikmej sráz, kde už to bylo jednoduchý. V dohledávce jsem viděl mnohem víc žlutých kopečků, takže jsem tam lehce ztratil ještě něco navíc (cca +0:15). Risk občas není zisk! Čas na kouknutí na další postup na k5. sice nebyl, ale jinak než rovně to stejně nešlo.

Tady nám všem ukázal Bet jak se to má dělat. Já s Danáčem jsme si zavdali zbytečného risku, který se nám nevyplatil. Dan tam zůstal viset ještě o minutu déle. Pája to zachránil průchodem, ale asi tím nic neušetřil. A ikdyž Ondra udělal chybu v realizaci, tak mi pořád naložil.

K5. – Vůbec jsem neřešil kudy stoupám. Věděl jsem, že se nahoře najdu. To se mi podařilo hned na prvním žlutým platíčku obklopeném srázky. Moc mi to tady netáhlo. Dohledávka jednoduchá (Platíčko a na něm dva kopečky). Ovšem vidět šel jen ten první. Nulová šance načíst K6.

PK našel zajímavou línii, která byla podle GPS hodně rychlá. Nebo měl zrovna v nohách dynamit.

K6. – Začal jsem stoupat na směr (pěšky) a u toho přemýšlel o volbách. Nakonec jsem se rozhodnul pro variantu rovně, protože jsem nenašel žádnou líbivou obíhačku. Hned za prvním kopečkem jsem se zasekl v hustníku (v mapě dvojkovej, ale v reálu neprostupnej). Tak jsem musel běžet kus podél, než jsem našel kapradinovou pasáž, kterou se dalo běžet skoro jako po průseku. Přeskočit silnici a pokračovat lesem na směr, kde bylo překvapivě hodně holých míst. Při náběhu do paseky jsem ale nezměnil směr. Druhá realizační chyba na postupu! Pak podél potůčku přes pasečku a co nejrychleji na kopec. Pak už to bylo jednoduché. Dokonce jsem si dovolil otočit mapu, abych si nastudoval odběh na další kontrolu. Na občerstvovačce jsem ale změnil plán na K7. nelíbila se mi totiž závěrečná pasáž na první pravé variantě.

Pája, Bet a Danáč zvolili obíhačku spodem s využitím několika cest. To byla asi nejlepší varianta. Severní varianty se ukázaly jako ztrátové. Je to delší, ale zato horší cesta.

K7. – (otočka mapy) Co nejrychleji na průsek, pár metrů po cestě, a pak mezi skalnatý svah a bažinu. Tu jsem překonával na konci žluté části. Tam to hodně tahalo za nohy. Pak jsem si čeknul kupičku a od ní se vydal na ražení hustníku na kopeček. Nahoře se to naštěstí dost otevřelo. Náběh na kontrolu byl jednoduchý. Stačilo jen běžet podél skalnatého údolí, a pak udržet směr v bažině. Další postup jsem začal studovat až jsem zahlédl kontrolu. A věděl jsem, že budu pokračovat ve stejném směru i na K8.

K8. – Ten hustníček v tom prvním údolí byl dost hnusnej. A navíc jsem si neuvědomil, že jsem se odchýlil od směru. V domění, že jsem na čáře, jsem pokračoval ve směru postupu, takže jsem se na kopci dostal moc doleva. Pak jsem naběhl na tu rýhu/údolí mezi „vrcholy“. Ale seběhl jsem moc hluboko. Uvědomil jsem si to až jsem uviděl to skalnaté sedlo v pravo za postupem. V dohledávce jsem měl hodně sevřený zadek. (Chybka cca 20“).

Postup především o realizaci.

K10. – Podobný postup co měli Švédi. Tak jsem věděl kudy by to mělo být nejrychlejší. Začal jsem po vrstevníci s tím, že využiji co možná nejvíc žlutých míst. Moc jsem nevěděl kudy běžím. Až za průsečkem jsem se našel a pokračoval po žlutém hřbetu. Pak jsem běžel po jasné línii mezi hustníčkem a zlomem svahu. Chvilku po cestě. Hned jak jsem z cesty uhnul byl hřbet, na kterém byla kontrola, vidět. A po chvilce stoupání i ten můj kámen.

K12. –  Hned jsem věděl že půjdu rovně. Na postupu se nic netvářilo, že by mě mohlo radikálně zpomalit. Na prvním kopci jsem hlavně kontroloval směr. A snažil se využít co možná nejvíc holých skalních ploten. Při sbíhaná po hřbítku jsem ale znejistěl, protože jsem nedokázal mapu převést do reality. Zvolnil jsem a začal váhat, jestli jsem opravdu udržel směr, protože se mi zdálo, že je ten semiopen neskutečně rozsáhlej. No nic, pokračoval jsem ve směru a modlil se, abych se v mapě znovu chytil. Což se mi podařilo až když jsem spatřil tu nejjižnější rozdvojku bažiny, která se lámala o malý kopeček. V dohledávce jsem si našel dva žluté kopečky, které byly úplně jasné. Ztráta na letícího Kubátika narostla o jednu minutu. Docela dlouho jsem se občerstvoval a u toho plánoval další postup.

K13. – Nevymyslel jsem nic lepšího, než běžet na tu jedinou velkou mezeru mezi srázama. Pak jsem teda ještě váhal, jestli ke kontrole padat ze shora, nebo seběhnout pod srázky a na jistotu jí trefit od spodu. Zvolil jsem druhou variantu. Nevím, jestli Pája tak letěl, nebo jestli jsem se tak dlouho občerstvoval, nebo jestli ten náběh na jistotu mě stál tolik, ale zase jsem dostal skoro půl minuty (podle mezičasů). Tady jsem si chvilku na koknutí na další postup našel, když jsem běžel podél těch posledních srázů.

K14. – Co nejrychleji nahoru na otevřené plotny. Ve ¾ postupu jsem přebíhal bažinu a přesně se relokalizoval. V dohledávce jsem chtěl vidět kamennou kupu a poslední malej kopeček napravo od postupu. To údolí, ve kterém byla kontrola, šlo vidět relativně hodně brzo, takže byl čas naplánovat krátký postup na K15.

Bet a Pája běželi začátek zleva. Já a PK rovnou nakopec. PK ten kopec slušně vyletěl. Jeho varianta po průseku v druhé polovině postupu se podle gps nevyplatila.

K16. – Lehké váhání jestli začít rovně, nebo využít malou cestičku a šotolinu. Zvolil jsem první a také poslední obíhačku v závodě. Za zatáčkou odbočit na správnou cestu, a pak hlavně dobrý směr a kouknout na žlutý kopeček. → opět jen směr a vizuální kontakt s hustníčkem. Průběh bažinkou → přeběhnutí cestičky a hřbítku. Překvapení (hřbítek celý žlutý) Jsem opravdu tam kde si myslím? Nebo jsem moc vlevo? Probíhám pásek „jedničkového“ hustníčku a vidím odbíhat Danáče. OK, takže to musí být ten podlouhlej kopeček předemnou. Běžím na vrcholek a vidím kontrolu.

Kubátík zde ztrácí vyhranný závod. Danáč volí špatné řešení. A závod se začíná dramatizovat.

K18. – Přeběhnout první zelený údolí, a pak lehce zleva kolem dvou kopečků. Teď už běžíme s Danem bok po boku. V dohledávce lehké zaváhání, protože údolíčko bylo dost pofidérní. Dostávám se před Dana. Jelikož jsem v dohledávce zaváhal, nezbyl čas na další postup.

Od třetí kontroly poprvé znovu ve vedení. Síly neodcházejí. Mára zbytečně moc krouží.

K19. – Vybíhám na směr a koukám, že se kopci asi nevyhnu. Dávám si vrcholovku a tlačím to do místa, kde jsem zaváhal na K8. Chvilku běžím stejnou rýhou, kterou jsem využil při postupu na K8. Pak na směr přes kopec do velkého údolí. Za srázkama ostře doleva, abych krosil ostré údolí s potokem v nejlepším místě. Danáč pořád se mnou. Po výšvihu na plošinu jsem vzal nový směr a pral to na buzolu. Bažinu jsem nezachytil. První co chytám je žlutý flek blíž ke spojnici kontrol. Pokračuji na směr s nadějí, že za potůčkem něco zachytím. Vylezu na kopeček, ale jistota nikde. Kopečků je tu až moc. Pokračuju na směr a lehce se stáčím doleva, abych našel bažinku. Všímám si údolíčka, které vede do bažinky a přeskakuji ho. Snažím se stočit do správného směru. Pár rychlích kroků, zvolnění a následné zastavení. „Kde je ten zatracený kámen?“ Danáč ho zmerčil dřív a já děkuji bohu, že je tu se mnou.

Taková prasečina nakonec. Napřed brutální výběh do kopce terénem, a pak hodně těžká dohledávka. Typická kaučovina na konec longu.

Cíl – Skoro stejný postup co měli Švédi. Takže rovně co možná nejrychleji to ještě půjde. Bohužel se lehce stáčím doleva, ale hustník mě vrací opět do směru. Přelézáme první údolí. „Teď se chci svést po straně svahu do bažinku. Jsem ale moc nízko, nevědomky překonávám malé údolíčko a skoro zastavuji nad skalní římsou. „Dane, moc nevím kde přesně jsme!“ při tom sbíhám dolů. Dan: „Jsme v tom platíčku s tím kopečkem.“ Moc netuším, ale jsem lehce před ním, a tak se nacházím dřív, než bych ho musel pustit před sebe. Razíme neskutečnej sajgon, ale máme štěstí, že je tu takovej náznak průsečku. Nakonec padáme na šotolinu. Lehké svezení po cestičce, a pak už jen slyším kaučovo povzbuzování. OK, takže za hlasem. Po chvilce vidím i cíl. Poslední neskutečnej efort a neplánovanné zalehnutí po oražení cíle.

(Má GPS jednotka umírá na k19., ale Danáč běží se mnou, takže je to jedno.) Bohužel se cíl v 2drerunneru nedal přesně trefit tak, aby tam měli všichni správný čas. Takže musí stačit jen těch pár srovnání.

Veliká spokojenost, která se lehce vytrácí, když mi Kauč v cíli říká že je Pája přede mnou a Bet běží podobně. OK, děj se vůle boží! Společný odchod k autům s Danem, PK a Ondrou. Po několika minutách neskutečnýho napětí přichází Bet s Pájou debatující o závodě. Mám se jich zeptat na čas nebo ne, hlodá mi v hlavě. Po chvilce Pájá: „Tak ti Dýme gratuluju k nominaci.“ Vnitřní výbuch nadšení. „Díky kluci!“

Především ale díky Danáčovi, bez kterýho bych ten konec určitě tak rychle nešel! Kubátíka a mě totiž v cíli dělí jen 20 sekund.

1. Nykodým 95:25
2. Kubát 95:45
3. Procházka 98:18
4. Hájek 101:27
5. Semík 103:57
6. Kubelka 106:05
7. Minář 110:48

Splits

2Drerunner

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s