(83./1.) Velká Kunratická…

… ukončila moje podzimní “krátké” flákání a odstartovala systematickou zimní tréninkovou přípravu.

mapa-velkunda

Letošní podmínky nebyly prý z nejlepších, ale taky to nebyla žádná pohroma. Prostě byla klendra. Jelikož jsem měl ale na nohách Bolty od VJ, tak mi lehce namrzlá hlína a kamení na Hrádku nevadilo tolik, co teniskářům, či inov8tařům.

Závod jsem běžel poprvé, takže byla potřeba Prahu a Krčák navštívit i v průběhu týdne, abych si trať aspoň trošku ošahal. Guidem mi byl Ondra (Šéma) Semík. Trať jsme hned napoprvé proběhli celkem svižným tempem něco málo pod patnáct minut. A musím uznat, že jsem svoje plány na proběhnutí kopců v intervalovém tempu rychle zavrhnul. Druhé kolo jsme sice dali, ale už jen volně.

Před startem jsem měl patálie s vyzvednutím čísel. Netušil jsem, že už mi je šéfíci z HSHčka  vyzvedli, a tak jsem lehce kokotil u výdejny a nevěděl, co mám dělat. Myslel jsem si, že dneska ani nevystartuju (do mého startu 12′). Pak mi nějáká dobrá duše poradila, že HSH má stánek za Mlejnem, a že už čísla asi vyzvedli. Uff. Bylo tam. Rozcvička proběhla v co možná nejkratším režimu a šlo se na to. Vlastní závod byl sice krátký, jen 3,1 km, ale pocitově nekonečně dlouhý. Startoval jsem ve dvojici s Jaroslavem Vítkem (1972), který to neuvěřitelně nakotlil hnedka přes první potok a do prvního kopce. Tam jsem šel před něj a už jsme stáhli dvojci startující deset vteřin před námi. Pak přišel na řadu kratší seběh a nejhorší část závodu. Výšlap na Hrádek. Skoro celé jsem to “běžel” po čtyřech a vedle mě cupital nějákej mlaďák stejnou rychlostí. Po zdolání vrcholu mě totálně přestala poslouchat stehna. Pár metrů jsem se kolíbal ze strany na stranu. Naštěstí jsem se hned pod mostem zmátořil. Při seběhu jsem předletěl zhruba pět atletů a Šému. Ti atleti se to prostě bojí pustit “šusem”. Další proběhnutí potokem a pak následoval jediný úsek po asfaltu, kde jsem si říkal, že jsou ty hřebíky nepříjemné, stejně bych ale neměnil. V posledním kopci jsem se pokusil zopakovat taktiku z Hrádku ala po čtyřech, jenže tady ten kopec už není tak prudký, takže jsem nastolil “opři se do kolen”, které jsem střídal s indiánským během (pět metrů běh pet metrů chůze). Tam jsem se zavěsil za, pro mě neznámého, atleta, který nastolil pro mě snesitelné tempo. Musím říct, že měli všichni ti. co říkali, že rozběhnout to po tom třetím kopci je nejtěžší, pravdu. Bylo to drsný. Krev, kterou jsem v puse cítil už po hrádku jsem si znovu připomněl. Zatnul jsem zuby do zad jmenovaného atleta a běžel se skoro zavřenýma očima. Po několika stech metrech jsem ale znovu lehce ožil, nebo on skomíral, protože jsem musel jít před něj. Při druhém náběhu na Hrádek jsem před sebou uviděl Kubu Koháka. wtf? Co ten tu dělá? (Po závodě jsem se dozvěděl, že VelKundu běhá pravidelně). Pár kliček a byl jsem pryč. Posledních dvěstě metrů je šikmý seběh prudkým svahem, kde se nedá moc dobře předbíhat. I já jsem musel udělat kličku do svahu, když se mi pod nohy pletl celkem udělanej pán. Bohužel při vracení se na pěšinku se spoza něj objevila drobounká slečna, do které jsem plynule najel. Já byl v pohodě a myslím, že i ona to ustála. Na doběhu jsem už tahal za opravdu hodně roztřepaný konec. Ale S časem 11:49,9 při mé premiéře jsem velmi spokojený. Jen šest desetin sekundy za osobákem Šédi. A se čtvrtým místem také.

Výsledky

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s