Vrcholy sezóny 2017

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsal, ale s příchodem O-news na mediální scénu orientačního běhu jsem tak nějak ztratil potřebu reportovat o závodech, protože kluci odvádí opravdu skvělou práci. Nikdy bych nemohl být se svým barvitějším popisem rychlejší než oni. Předhonit Béďu nešlo nikdy, ale ten informuje více méně stroze, takže bylo super, když jsem závod rozebral, nebo popsal trošku více. O-news přináší jak pozávodní rozhovory, kde většinou povím vše co bych napsal na blog, tak rozbory. A tak chuť “vybrečet či pochválit” se chyběla. I tak jsem se ale rozhodl nějákej souhrn sezóních highlightů popsat. Seřazeno podle mnou stanovené důležitosti.

1) Mistrovstvá světa v Estonském Tartu

 

Letos se mi opět s jednoroční pauzou dařilo nejvíce ve sprintu, ikdyž jsem ho vpodstatě netrénoval. 22. místo sice není tak oslnivé, ale pro mě celkem průlomové. Až do letošního roku se mi totiž nikdy nepodařilo vklínit do první třicítky. Ovšem mohlo to být i mnohem lepší, kdybych nešel špatnou volbu na první kontrolu, kde jsem dostal skoro půl minuty.

Dalším závodem byly sprintové štafety, které jsem původně neměl běžet. V týmu proběhla výměna poloviny osazenstva, takže jsme nakonec běželi ve stejném složení jako loni ve Strömstadu. Výsledek určitě všichni znáte. (NE)chybělo moc a mohli se nám dokonce houpat medaile na krku. Zajímavostí posledních dvou let je, že Vojtovi a mně se po sečtení mužských časů podařilo obsadit po oba roky druhá místa za Švédy. Loni 2 vteřiny za a letos o trošku víc, 15 vteřin.

Klasická trať – moje srdcovka. Závod, na který jsem se připravoval celý rok, pro mě začal a “skončil” volbou na druhou kontrolu. Hned v prvním stoupání na mé volbě “bílým” lesem jsem věděl, že to nemůže být rychlejší. Ztrátu jsem odhadoval minimálně na dvě až tři minuty. Tento postup se stal osudným všem Čechům na startu. Všichni jsme šli zhruba stejně, tak jsme to nazvali českým postupem. Nikdo z nás nepochopil, jak to mapař myslel. Závod to byl hodně dlouhý i pro staronového mistra světa Olafa Lundanese, tak si můžete představit jaké to bylo pro mě. Necelé dvě hodiny v brutálně zapraseném terénu mě dostalo do kolen, byl jsme rád, že jsem dokončil bez křečí. Jako čtvrtý závod v pěti dnech na MS to z fyzického hlediska nebylo ideální. Lundanes a spousta dalších na MS teprve začínali a zrovna na takovéto klasice to hrálo určitě roli. Při závodě jsem zahlédl šest minut za mnou startujícího Hertnera, ale myslel jsem si, že je to Maďar, a tak jsem si ho nevšímal. 22. místo není tak špatné, ale věřím, že kdybych se připravoval jen na klasiku, mohlo to být opět lepší jako ve sprintu.

TV záznam ČT sport / výsledky / GPS záznam

2) SP Finsko

Tak trochu propadák! Po příjezdu na místo činu jsem byl optimistický a chtěl se poprat o co nejlepší výsledky, abych mohl pokuď možno vylepšit své 18. místo v celkovém pořadí SP z minulého roku. Ovšem to bych nebyl já, aby se aspoň jednou za rok nestal nějákej zkrat. Den před prvním závodem jsem si pochutnával na dvou/tří dnech starých chlebech z cestování. Svačina nijak nesmrděla, takže jsem neměl žádné pochyby o možné nepojidatelnosti. Ovšem vajíčka měly asi jiný názor, takže jsem při middlu musel třikrát na záchod a běželo se mi opravdu špatně. Křeče v břiše a tekutá stolice vám opravdu moc nepřidají. V první třetině trati mě doběhl Albin a já za ním zuby nechty polovinu trati odvisel dokuď mě nadobro neutekl. 33. místo nebylo tím, pro co jsem si sem přijel. Další den se žaludek po večerní rýžové dietě sice uklidnil, ale tělo jako by bylo úplně bez energie. Už před startem klasiky jsem byl dost skeptický, že bych mohl závod ustát se ctí. Hendicapový start taky nepatří k mým oblíbeným. Hned po startu jsem se zařadil do skupinky cca deseti běžců včetně Šéďi a Ňufa. Ňuf za to pěkně bral a kontroly docela naskakovaly. Na prvním dlouhém postupu jsme doběhli skupinku “Novikov” a já věděl, že teprve teď se to začíná rozjíždět. Co se ale nestalo. Při seběhu před závěrečným výšlapem do motýlku se mi zapíchnul podrážkou klacek do boty a nešel vytrhnout. Nezbylo nic jiného, než si sednout, zout si zatejpovanou botu a pokusit se klacek vytáhnout s pomocí ohybu boty. Ani tak se mi to nepodařilo. Následoval “Chrobákův styl” z nočního MČR ala vykousni to pusou. Stálo mě to skoro tři minuty a skupinka byla nenávratně v trapu. Moje motivace a chuť poprat se aspoň o nějáký bod do SP značně utrpěly. Tou dobou už jsem byl pohlcen další skupinkou, kde jsem se pohyboval kolem padesátého místa. Po prvním křídle motýlka jsem to vzdal. Sice jsem ještě oběhl další dvě křídla, ale pak jsem naskočil na hlavní cestu a jen doklusal do cíle, kde jsem byl totálně vyčerpaný. Tím pro mě skončilo první kolo SP, kde jsem bral jen minumum bodů za první závod. A můj cíl v podobě celkového pořadí v SP se rozplynul. Proto už pro mě další kola SP neměla takovou důležitost jako třeba MČR na krátké či klasické traťi.

všechny odkazy

3) MČR na Klasické trati – Raspenava

 

Závod, na který jsem se připravoval od skončení MS, čili asi tři měsíce. Obhajoba loňského titulu pro mě byla obrovskou výzvou. Příprava ale nebyla bezproblémová. Po absolvování hypoxico terapie (kyslíkový stan) jsem si hned týden na to udělal při soustředění v Lotyšsku v průběhu prvního volného tréninku výron kotníku (29.8.). Takže jsem toho v posledním měsíci před republikou moc nenaběhal. Síla vůle byla ale tak obrovská, že se mi podařilo kotník dostat do režimu “bolí to, ale běžím”. Výhra v sobotní kvalifikaci byla zaplacená slušnou bolestí. První půl hodinu jsem nemyslel na nic jiného. Měl jsem strach, že v neděli možná nebudu moct nastoupit. Měl jsem ale štěstí, jako by mi kotník někdo přes noc vyměnil. Běžel jsem úplně bez bolesti a vpohodě. Závod probíhal bez problémů snad až na malé zaváhání hned na první kontrolu. Běžel jsem se slušným nasazením a bez chyby. Ale i tak jsem byl překvapený, když jsem ve dvou třetinách doběhl Šéďu. Potom to byla slušná jízda. Neskutečné vítězství a neuvěřitelná radost. Po těch strastech posledních dní jsem tomu moc nevěřil, ale povedlo se! Juchůůů.

TV záznam ČT sport / výsledky longQ, longF / GPS-tracking

4) MČR na Krátké trati – Lipnice nad Sázavou

 

Do Lipnice nad Sázavou jsem neodjížděl s žádným velkým očekáváním, protože dva týdny před krátkou byl svěťák ve Finsku a tam jsem se moc nevycajchnoval. Bylo vidět, že Šéďa a Vojťas jsou někde jinde. Ovšem bojovat o medaili jsem chtěl. Po vydařené kvalifikaci, kde jsem udělal jen jednu větší chybu (20″), jsem si ale začal víc věřit. Sice se mi pocitově moc dobře neběželo, ale podle mezičasů to tak špatné nebylo. Do finále jsem startoval se svou oblíbenou devetadvacítkou, se kterou jsem loni vyhrál MČR na longu.

Do finále už jsem šel značně agresivněji. Ze začátku to šlo výborně a podle GPSky jsme s Vojťasem vyběhli nejrychleji. Já teda zaváhal na čtvrté kontrole, kde jsem mohl ztratit kolem půl minuty. Naběhl jsem správně, ale nepochopil jsem jednu plošinku, která v mapě nebyla a údolíčko s kontrolou jsem neviděl. Pak jsem to pálil v dobrém tempu dál. Ovšem pak přišla paralelní chyba na desátou kontrolu. Shodou okolností zrovna televizní. Zaměnil jsem dvě prohlubně a vyběhl na jiný hřbítek. Chvíli jsem nevěděl co dělat, a pak mě napadlo naběhnout na okraj lomu, abych zjistil přesně svojí pozici. Při svém hledání jsem vyrušil milenecký pár, který tam stanoval. To už byl Vojta startující dvě minuty po mně kousek za mnou (cca 20″). Další postup se mi ale podařilo narvat a mezeru zvětšit. Pak přišla na řadu ona pověstná hustníková část. Po oražení první zelené kontroly jsem při odběhu slyšel někoho šustit kousek za mnou. Vzal jsem směr další kontroly a proskakoval buší co to dalo, naštěstí byl směr hodně dobrý, takže jsem se našel na žlutém hřbítku těsně před kontrolou. Onou pověstnou, kde většina startovního pole zůstala viset dlouho. Na podobné kontrole jsem loni nechal ležet v hustníku zlatou medaili já. Vojtovi se to stalo, k mému prospěchu, letos. Mně se podařilo od oné desáté kontroly běžet čistě až do cíle. Po dofinišování mi začínali gratulovat k vítězství. Nechápal jsem, protože jsem věděl o svých dvou velkých chybách, a taky jsem věděl, že ten šustič za mnou byl určitě Vojta. Takže jsem čekal, že se do cíle přiřítí tak půl minuty po mně. O jeho následných chybách jsem nic nevěděl. S velkým překvapením jsem tak mohl slavit svůj již druhý titul na této trati a čtvrtou medaili v posledních pěti letech.

TV záznam ČT sport / výsledky / GPS-tracking

5) MČR sprint / sprintové štafety – Brno

 

Domácí šampionát měl svojí největší zápletku ještě před závody, ale o tom tady psát nebudu. Nakonec se běželo v sobotu na Špilasu a v neděli na Kraví hoře a v centru města. Myslím si, že nakonec odjížděli všichni spokojení s úrovní i terénem závodu. V sobotních sprintových štafetách se nám jako týmu celkově dařilo zaběhnout standard až na vynechání kontroly, které nás pravděpodobně stálo zlaté medaile. Já jsem do závodu vystartoval z prvního místa se skoro půl minutovým náskokem na naše Béčko. První dvě kontroly jsem našel bez problému, ale pak jsem se zamotal ve změťi hradeb a ztratil hodně hodně času, cca 30″. Zbytek trati jsem zvládl v relativním klidu.

Kvalifikací sprintu jsem prolétl kontrolovaně, vpodstatě bez zaváhání. Navíc mi přišlo, že běžím lehce zadrženě. Do finále jsem si celkem věřil. Chtěl jsem zabojovat o stříbrnou medaili. Tušil jsem, že to bude hlavně souboj s Ňufem.

Ve finále jsem se potýkal s volbami postupů. Musím se přiznat, že jsem se suché přípravě na tento závod moc nevěnoval a bylo to vidět. Hned na první kontrolu jsem lehce zaváhal. Pak přišly na řadu volby kolem Petrova. Některé jsem trefil, ale tu poslední ne. Následný přeběh přes Zelňák a Václavák byl celkem tupý. Člověk to musel hlavně strašně pálit. Poslední část v parku potřebovala zase jen plynulost, kterou jsem až na jedno malé zaváhání měl. Výsledkem bylo třetí místo propastných 41″ za Vojtou, ale pouze 4″ za ňufovým druhým místem. Ovšem ani já neměl velkou rezervu. Mlaďáci mi tentokrát dost dýchali na záda. 10″ za mnou Jonáš a 14″ Mára.

TV záznam ČT sport / výsledky štafety, sprintQ, sprintF / GPS-tracking štafety, sprintF

6) SP Švýcarsko – Grindelwald

Toto kolo SP bylo již za odměnu. Říkal jsem to už před kvalifikací na českým longu. “Raději poběžím o medaile v Raspenavě, než bojovat o top10 na SP ve Švajcu.” Rozhodl jsem se tedy riskovat zranění a i přes bolest kotníku odběhl v sobotu 23.9. kvaldu longu. Všechno ale dobře dopadlo, a tak jsem mohl odcestovat i do Grindelwaldu. Skladbu závodů (MČR longQ 23.9. MČR longF 24.9. a SP long 29.9.) považuji za nešťastnou. Podle mého názoru se víkendovej mistrák nedá reálně zregenerovat za tak krátkou dobu, aby byl člověk v top formě na SP. Ovšem kdybych mohl poslední měsíc pořádně trénovat, možná bych mluvil jinak. Nesrovnával bych to např. s ME, kde se běží závodů ještě mnohem víc, protože tam mají všichni stejné podmínky. Každý se “sám” svobodně rozhodne kolik toho poběží, nebo místo kterého závodu si raději odpočine.

Na klasice jsem začal hodně dobře, před prvním dlouhým postupem jsem byl v top6, pak jsem šel ale špatnou volbu a ztratil cca 2-3minuty. Navíc jsem šel vkuse pořádnej hank skoro 400m.přev na dvou kilometrech.. Ovšem i jen s touto špatnou volbou by mi to dalo na pěkné osmé místo. To bych ale nesměl udělat i chybu v dohledávce druhého dlouhého postupu, kde jsem podle GPSky ztratil další 3 minuty. S 16. místem jsem ale nebyl nespokojen.

Krátká trať už byla fyzická tragédie. Už po cestě na strart jsem cítil, že nemám z čeho brát. Ukázal se můj tréninkový výpadek ze září potažmo konce prázdnin. Všechny kopce jsem chodil pěšky, a taky se mi s puchýřema po celém chodidle moc dobře neběželo. Já idiot si totiž na klasiku vzal taťkovi ponožky (stejné značky jako moje), které se mi v alpském terénu pochopitelně okamžitě shrnuly a výsledkem byla podlitá pata a taky příčná klenba.

Po tomto zážitku jsem se rozhodl, že nemá cenu trpět i při posledním závodě Mix štafet, a tak jsem v neděli jen fandil.

výsledky longmiddle / GPS-tracking longmiddle

7) MČR štafety / družstva – Moravský Karlov

 

Letos jsme měli dost těžkou pozici před tímto klubovým svátkem. Obhajoba tří titulů ze čtyř v soboních štafetách a zlatého družstva není jednoduchá. Navíc jsme přisli o Chrobáka, kterej nás loni ještě krásně podržel. Holky svůj úkol zvládly na výbornou. Když se mě týden před závodem ptali jak poběžíme, tak jsem nevěděl jestli třetí bude Štěpán, nebo Ota. Příležitost nakonec dostal Ota jako nadějný junior. Bohužel se mu v sobotu úplně nedařilo. Dan zaběhl parádně a já pořád cítil, že se dá bojovat o medaile. Startoval jsem čtvrtý kousek za naším Béčkem a necelé tři minuty za Nogou (tuším). Ovšem hned od začátku jsem cítil, že to neí můj den. Netáhlo mi to jak jsem chtěl, a taky mi nenaskakovaly kontroly. Už od první kontroly jsem běžel s Šéďou v zádech. Ten startoval kousek po mně. Po první třetině trati mě doběhl i Vojta. Chvilku jsem neztrácel naději, jenže pak jsem uviděl Šéďu daleko před sebou a zjistil, že jsem musel dostat docela dost na fárstě. Po několika dalších zaváhání v dohledávce a zhruba třech přeběhnutích Standy, kterej mě v chybě vždycky doběhl, jsem vědět, že lepší než pátí už nebudeme.

V neděli se to pro nás od samého začátku vyvíjelo mnohem lépe. Otík rozběhl tentokrát výborně. Adélka i přes horší fársty doběhla na čele. Štěpán náš náskok ještě navýšil. Na Báru se dotahovala Denča, ale pořád udržela první místo. Já jsem na trati bojoval s Baptistem, který mě udolal. První třetinu trati jsme se pořád křížili a pohybovali na stejné urovní. Pak přišla fársta v hustníku, kde jsem krom delší trati navíc mapově zaváhal. Tam na mě udělal cca 1-1,5 minuty. S tímto rozestupem jsme nakonec doběhli i do cíle. Jindra s tratí tentokrát celkem bojovala, ale i tak doběhla první, protože Klárka Novotná měla ještě větší problémy. Tuším že Dan vybíhal s cca 1,5 minutovým náskokem. Ňuf byl ale silnější, a tak letos titul slavilo PHK. My jsme se “museli spokojit” se stříbrem. Díky týme.

TV záznam ČT sport / výsledky štafetydružstva / GPS-tracking

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat podporovatelům: H.S.H.sport za materiální vybavení prvotřídní kvality. Enervitu za výživové doplňky, bez kterých se neobejdu jak při tréninku, tak především při závodech. NANOsnowboards za finanční podporu. A také nesmím zapomenout na světlo od švédské firmy Mila, bez kterého bych se v zimní přípravě a především na 10mile a jukole neobešel. A nově i českému zastoupení ODLO, do kterého se od letošního listopadu oblékám s naprostou spokojeností.

Dalšími články budou: Čísla 2017 a Jak se připravit na MČR na klasice když nemůžete běhat.

 

Advertisements