nominačky ME “smůla k smůle sedá”

To se však ještě netýkalo minulého víkendu, kdy se běželo MČR v nočním a první nominační závod na ME a to sprint Českého Poháru v Jičíně “městě pohádek”.

Na nočák jsme to měli celkem daleko, a tak se jelo relativně brzo. Odjezd z Brna už ve čtyři hodiny odpoledne. Při zveřejnění startovky jsem zajásal, start už před půl desátou mě potěšil. Přece jenom dostat se do postele (čti školní třídy na zem) ještě před dvanáctou bylo před nominačím sprintem příjemné. I kvůli tomu někteří reprezentanti start na nočním vynechali (PK, Pan Párek – ten přes týden bojoval s nachlazením). Nočák se mi až na začarovanou uzlovou kontrolu a jednu dvě kontroly v každém křídle motýlka povedl. První titul v této disciplíně mi byl odměnou. Na ubytko jsme sice dorazili před půlnocí, ale usnout se mi nepodařilo, dokuď se do třídy nepřestali vracet ostatní. Takže cca o půl třetí ráno. Ovšem už v šest ráno jsem byl opět vzhůru. Nepříliš vhodná příprava na sprintový výkon.

Mapa s odkazem na výsledky

článek O-news / článek svět běhu / článek orientační běh

Na jičínském zimáku nás z komentátorského stanoviště přivítal zhalyho hlas a teplé počasí. Vše nasvědčovalo tomu, že sprint to bude pěkný. Jak stará mapa, tak panorama na mapáchCZ. I ohlasy již doběhnuvších závodníků byly kladné. Prý je začátek v nemocničním areálu, přesně jak jsem si myslel. I start jsem trefil. Tentokrát jsem si nestavěl žádné tratě, ale třeba Vojta Sýkora jí trefil celkem pěkně. Až na jednu kontrolu, kde jsem při odběhu z desítky skoro vběhnul do podzemních garáži, to šlo dobře. I s výsledkem jsem byl spokojený. Pět vteřin za Vojťasem, který nočák taktéž vynechal, není zlý výsledek, ikdyž Vojta ještě není podle jeho slov ve formě. Pro mě tímto víkendem taky teprve skončilo objemové období.

Mapa s odkazem na výsledky

článek O-news / článek orientační běh

Bohužel někdy v úterý ráno jsem začal pociťovat, že na mě leze nachlazení. Ve středu jsem měl absolvovat sportovní vyšetření, ale MUDr Sýkorová mě poslala domů, že to v tomto stavu nemá smysl. OK, ale zas tak moc nemocný jsem se necítil. Ovšem jak týden plynul, můj stav se moc nelepšil, spíš horšil. Chvilku jsem polemizoval s myšlenkou, že se kaučovi z nominaček vymluvím, abych se co nejdřív vypucoval. Přece jenom 10mila a evropa už je za rohem.

Nakonec jsem se ale rozhodl nedělat Zagorku a prostě to risknul.

3000m na dráze v Uherském Hradišti. Po své keňské štaci jsem si myslel, že budu moct bojovat o čas pod 8:40, ale to nachlazení ve mně probudilo určité pochyby. I tak jsem si ale říkal, že prostě zkusím běžet s Vojckem co to dá. Ten totiž na sprintu v Jičíně hlásal, že půjde na 8:30. Po prvním, až moc pomalém, kilometru za 3:01 jsem se s Vojtou začal střídat v tahání. Druhej kilák jsme probíhali v čase 5:58. To už jsem moc nevěřil v dobrý čas, a tak jsem přestal koukat na hodinky a prostě jen běžel. Před náběhem do posledního kola jsem za to zkusil vzít a tempově urvat zbytek naší skupinky čítající Vojcka, PKeje a Sýkorku. Jenže závěrečná cílová rovinka to není nic pro mě, a tak mě Vojcek ofinišoval. Měl to štěstí, že mu to dalo přesně na 8:45 → 6b. do tabulky pravdy. Nám ostatním už “jen” 5b. Já měl ale pořád radost, protože jsem si i tak zaběhl osobák 8:46 a taky vím, že mám ještě na lepší čas.

Middle Baťov. Už při rozbíhání jsem cítil, že ty nohy snad ani nebyly moje a to jsem se při ranním klusu cítil tak parádně. Mám podezření, že jsem alergický na pyl. Navíc bylo strašné vedro. Rozcvička normální, jenže jsem stihnul tak nějak “vychladnout”. Při startu jsem měl tep jako bych zrovna vylezl z posltele. První tři kontroly po startu mi ale sedly dobře. Jenže už na čtyřku jsem byl v paralelní chybě, která mě stála 1:40. To mi společně s pocitem že mi to moc neběží na sebedůvěře úpně nepřidalo. A to se měl chleba teprve krájet. Hned první kontrolu po náběhu do oblasti, kde Baťa splavoval zeminu, jsem nemohl najít (další skoro dvě minuty ztráty). A to jsem si myslel, že běžím po správné pěšince. Celkově byla tahle oblast jedna velká džungle, kde se chaoticky motaly bikerovské traily. Za celou dobu jsem nezískal pocit, že bych tomu terénu přišel na kloub. Navíc mě docela brzo po druhé chybě doběhl Vojcek, který na tom byl ale dost podobně jako já, takže jsme se kolem sebe hodně motali. Nakonec z toho bylo sedmé místo a trošku rána pro moje ego. Jediná věc, která mě ten den potěšila byl danáčův úspěch.

mapa s postupy – PS: Ani GPSka se s tou mapou moc nekamarádila.

Long Lopeník. Před nominačkama jsem si říkal, že long nepůjdu naplno, abych ho nemusel moc dlouho regenerovat. Jenže po nepodařeném middlu jsem měl pocit, že bych měl něco předvést, takže z prvnotního úmyslu zcela sešlo. Před závodem jsem se tentokrát cítil skvěle. Otočka úplně o 180° oproti včerejšku. Takže jsem začal bez ostychu. Pěkně rovně na první kontrolu, přesný opak své předzávodní taktiky. Trošku jsem pokazil dohledávku, ale to mě nemohlo rozhodit. Co mě ale rozhodně rozhodit mohlo byl nepříjemný pád cestou na kontrolu třetí. Možná jsem běžel trošku moc riskantně, protože i dvojka se mi v dohledávce nepodařila. Při svém pádu jsem si totiž přivodil parádního koňára na lehém stehni. Krásně vysoko lehce pod tříslem. Chvilku jsem si tam tak ležel a nadával. Pak jsem se rozběhl a zjistil, že to fakt pekelně bolí. Vzdát kvuli tomu závod mě ale napadlo jen na chvilku. Po pár minutách se to lehce zlepšilo, ale levou nohu jsem používal míň než tu pravou. Nejvíc mě to bolelo z kopce a pak do kopce, takže pro tento terén úplně ideální situace. Odtrpěl jsem si to pěkně až do cíle. Celou poslední hodinu závodu. Naštěstí i přes několik chyb a omezení v běhu se mi i tak podařilo zvítězit. Musím dodat, že s velikou dávkou štěstí, protože nakonec mě od druhého Kubátíka dělila jen jedna vteřina. Třetí skončil Danáč, necelou minutu za mnou, a jen tím potvrdil svojí formu. A to měl celý závod našlápnuto na další vítězství. Z cíle k autu jsem už docela slušně kulhal a bolest se zvětšovala. Naštěstí s sebou vozím lepící obínadlo, takže jsem si to stehno mohl okamžitě, po schlazení v místním potoku, stáhnout. Ve vodě se mi za krátkou dobu stačila zapít do nártu pijavice. Prostě když se daří, tak se daří.. 😀

Mám velikou radost, že jsem předvedl aspoň něco. A nakonec to stačilo mně i Danovi na přímou nominaci, což je veliká paráda. Gratulace Danní!

Mapa – PS: I na týhle mapě jsem měl problém záznam napasovaat na mapu.

Videa, výsledky a aktuality z nominaček můžete najít na FB Czech orienteering team. Kaučova rekapitulace na webu repre.

A ještě přikládám odkaz na Vojckovu pohádku o nominačkách.

nominačky-bodování

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s